Brdy 2026
14.3.2026
Pavel s Adamem vymysleli, že si dají pěší výlet na víkend. A když už, tak na dva dny, přírodou a s nocováním v lese. Protože nechtěli ztrácet čas ani řídit, padla volba na pěší přechod Brd. A když už, tak full survival – bez použití telefonu, bez stanu, bez hospod – které stejně v Brdech nejsou – všechno s sebou.
Pátek
V pátek probíhala příprava a balení věcí. Největší starosti měli s tím, kde sehnat vodu, kde budou spát a jak se neztratit. Jak už bylo jejich zvykem, nechali všechno na poslední chvíli, t.j. online objednávky ve čtvrtek, s tím, že v noci objednají a ráno mají v boxu… skoro vždycky.
Nakonec se povedlo objednat mapu Brd v Neoluxoru, kam musel Adam po škole zaběhnout, a filtr na vodu v Alze, která věci opravdu dodala – sice ne hned ráno, ale nakonec to dopadlo.
Celtu a druhou krosnu jim půjčil Honza Pewner, tímto děkují!, a vařič, plynovou bombu, ešus a buzolu večer před odjezdem sehnali v Decathlonu. Balení vody a nějaké proteinové tyčinky pořídili v Lidlu.
Chemické tablety do vody už nesehnali, ale na Rohlik.cz měli nějakou dezinfekci do studny. Spacáky měli, nějak je nenapadlo řešit, jestli jsou velké nebo těžké.
Proběhlo balení, něco jako když se jede na vodu – narvou všechno do batohu, a dokud je v batohu místo, tak je všechno v pohodě.
Šlo se brzo spát…
Sobota
Vstávačka byla v 6:00. Začali vydatnou snídaní, jasně že vločky a jogurt. Dobalili poslední věci do krosny a vyrazili. Pavel ještě jen tak ze zvědavosti zvážil batoh. Přes 16 kg – vlak uveze i víc, tak žádný problém, jde se.
V 6:52 z Hostivaře na hlavák, potom směr Jince.
Ve vlaku začali plánovat detaily trasy. A zjistili, že neumí používat buzolu… k čemu je tam to otočné kolečko! Po dvou YouTube videích (survival mode začíná až v Jincích!) to pochopili. Pak už je nemohlo nic zastavit.
8:50 Jince
Povzbuzeni tím, že podle mapy vyrazili správným azimutem a že tudy opravdu vedla cesta, nadšeně vyrazili rychlostí člověka po snědení višní s mlékem a projímadlem, nebo člověka, který se těší do hospody za rohem.
Po 500 metrech bylo něco špatně. Pavlovi krosna na zádech podivně poskakovala a hlavně byla zatraceně těžká. Postupně jim začalo docházet, že na pěší výlet se balí jinak než k babičce na prázdniny nebo na sjíždění řeky. První dobrá rada zněla: nebrat si 15kg batoh, pokud to není nutné. A druhá: dát těžké věci, jako 4,5 litru vody, dolů, a nahoru ty lehčí, třeba mapu – jak to chytře udělal Áďa.
Po této úpravě to nebylo o moc lepší, ale vyrazili dál. Co pomohlo, bylo dát jednu flašku vody Adamovi, aby vyrovnali váhy – tedy aby měl těžší batoh. Nicméně z Jinců vyrazili směrem na vesnici, po žluté, u kostela do kopce a pak stále po žluté do brdských lesů.
Cesta byla zpevněná silnice a občas bylo až otravné, že po ní jezdila auta, a to hlavně prvních 13 km, kdy šli kolem posádkového cvičiště Jince. Potom už to bylo lepší, akorát se začaly ozývat nohy.
Adam nasadil nadlidské tempo a pro povzbuzení morálky, v těch málo případech, kdy se ocitl za Pavlem – především kvůli zajímavé rostlině nebo čůrání – ho pak s úsměvem na rtech doběhl. Nepomáhalo to. Pomáhal pouze salám Vysočina, chleba, energy gely a voda.
Když už byla řeč o vodě, po cestě našli velmi dobrý zdroj – Mariin pramen. Nevěděli, zda je voda pitná bez úpravy, ale Adam si statečně nabral do flašky a bez následků z ní pak s Pavlem vařili čaj.
Lázská bouda? Nee, to dáme dál....
U rozcestí Tři Trubky měli na výběr: buď 2 km k Lázské boudě, což skýtalo potenciál přespat tam, nebo pokračovat na Padrťské rybníky. Bohužel je rozhodování zastihlo v okamžiku lokálního zlepšení morálky a sil, a tak se rozhodli pokračovat dalších 6,5 km k rybníkům.
Adam si po cestě vzal podivný, asi 60 cm dlouhý klacek, u kterého nebylo jasné, k čemu ho má. To se ukázalo po chvíli, kdy volal na Pavla, že nemůže jít, že má křeče, a klackem se mlátil do svalů, aby povolily. Po krátké přestávce znovu vyšli. Necelé 4 km od cíle Adam opakovaně kvůli křečím zastavoval, zastíraje to zájmem o místní brouky a plevel, ale Pavel pokračoval dál - protože se mu hodila každá energie, i ta kinetická. Adam ho za chvíli dohnal, a v ruce držel kámen, další dva měl v batohu.
Po krátké diskuzi s umělou inteligencí došli k závěru, že jde o explozivní taveninu, neboť kámen nalezl na dopadové ploše Padrť a v jednom z kamenů byly malé železné ingotky. Adamovu úponu to ale nepomohlo, takže pokračovali s bolestmi dál. Po úsecích dlouhých zhruba 500 metrů dorazili na Padrť, kde sice nic neviděli – protože tam už žádná vesnice není, anebo byli slepí – ale našli si perfektní místo na bivakování.
17:40 Padrťské rybníky
Odhodili batohy a vyčerpaní si lehli na celtu, z které by je zvedlo jen málo co. A málo co se také objevilo – dostali hlad. Nejdříve ale museli postavit přístřešek, a po „odborné“ radě Pavla se ukvapeně dali do práce. Po natažení hlavního lana mezi dva stromy zjistili, že jeden strom drží jen na svých, také notně shnilých, sousedech a chystá se při sebemenším poryvu větru na jednoho z nich padnout. Proto zvolili lepší místo a začali znovu. Protáhli lano středem celty, natáhli ho mezi dva stromy a na každém rohu celtu upevnili do země.
Každý si nafoukl karimatku – Adam tu větší, Pavel tu menší (na spaní to bylo nakonec obráceně). Adam se natěšeně pustil do povzbuzování Pavla, aby zapnul vařič. Dali si „meníčka“ z Alzy uvařená v ešusu na plynovém vařiči, uvařili si čaj ze studánkové vody a v 19:30 šli spát.
Po nekonečné době ležení v tichu začalo Adama zajímat, kolik je hodin. Zjistil, že je 20:20. Nemohl tomu uvěřit – tak málo. Nedalo se ale nic dělat, a tak pokračoval v ležení.
Noc proběhla jako každá jiná noc v opuštěném lese bez lidí, signálu a s neustálými strašidelnými zvuky zvenčí. Adam spal s nožem ve spacáku, kdyby na něj zaútočil jelen, a oba minimálně čtyřikrát změnili počet vrstev oblečení. Pavel měl svalovou horečku a neustále na ni upozorňoval, zatímco Adam statečně předstíral, že mu ráno neupadnou nohy. Atmosféru přerušil déšť, který po chvíli ustoupil, protože ho nahradily kroupy. Mohli jen doufat, že je celta opravdu nepromokavá...Nebyla.
Pavel se probudil v 6:00 s mokrým spacákem u nohou. Byla zima a všude mokro. Uvařil tedy čaj a pak vzbudil Adama, kterému se vůbec nechtělo vylézt. Nakonec to dokázal, měl zmrzlé prsty, a tak se šel zahřát k čaji. Když se alespoň trochu zahřáli (i když ruce měli pořád studené), sbalili všechny věci a vyrazili směrem pryč z lesa.
Neděle, jak domů?
V noci se Pavlovi z té zimu vybil telefon i powerbanka. Po krátké panické atace situaci zachránil Adam, který měl telefon ve spacáku u sebe a ještě pár procent baterky.
Cesta dále proběhla celkem v klidu, kromě toho že jim nefngovaly nohy, bylo jim zima, a Adam měl napršeno do bot, které si takticky nechal venku mimo celtu. Z cesty viděli bachyni s malými prasátky, spoustu stromů a potůčků.
V 10:50 dorazili do Dobřívi, kde si sedli do místní ještě neotevřené hospody, barmanka se nad nimi slitovala. Jako zázrakem zjistili že jede za 10 minut autobus do Rokycan, tak z hospody zase ještě před otvíračkou utekli a naskočili na autobus.
Z Rokycan, notně posíleni pizzou z nádražní pizzerie už to bylo jenom relax, a šťastně dorazili domů.
- Místo na spaní, padací stromy, nepřípustná oblast, obsidiány, déšť a kroupy, mokrej spacák, vzít čaj a cukr a plecháček, odpadky a jídlo na strom, dál od nás,...
- Svalová horečka taťka, videa, není signál, příprava na jelena,
- Studánky jsme potkali ještě 2, ale necheckli, nebylo potřeba,
Neděle
Cesta domů
Co jsme se naučili
Na takovýto přechod je dobré si sbalit pro 2 lidi:
- Plechovka tuňáka, vepřovka, 2x hotovka z Alzy, 2x malá vysočina, 4x fitness chleba Lidl, Energy gely 6x (Decathlon), 4x proteinovou tyčinku.
- Mapa, buzola, náplasti na puchýře, kšiltovku, čelovku
- Vařič na plyn, ešus.
- Vodu - brali jsme každý 4.5 litrů, ale stačilo by méně. Příště zkusíme filtr na vodu, vzít tak 2l každý.
Jak bivakovat
- Celtu - rozhodně nepromokavou, a dostatečně dlouhou, až za nohy. Ideálně i širokou, aby se aspoň na jedné straně dotýkala země.
- Provázek, dostatek
- Zkontrolovat nejen na čem bude člověk ležet, ale i co je nad náma.
Jak se pohybovat
- Práce s papírovou mapou a kompasem je celkem zábava, a dá vám to lepší představu o vzdálenostech.
- Sbalit si co nejlehčeji, každý gram je cítit.
Hlavně, každá nepohoda se dá vyřešit, a nakonec je to sranda a zážitek na který budou Pavel i Adam dlouho vzpomnínat.